Hlavní stránka
Základní druhy chronických ran

Základní druhy chronických ran

Základní druhy chronických ran

Při péči o rány se setkáváme nejčastěji s dekubity, bércovými vředy a diabetickými defekty.

Dekubity

Dekubity neboli proleženiny jsou defekty, s nimiž je spojeno poškození kůže a tkání následkem lokálního působení tlaků a střižných sil v důsledku nedostatečného prokrvení. Snížené prokrvení vede k hromadění toxických produktů látkové přeměny ve tkáních, s následujícím zvýšením permeability kapilár, rozšířením cév a tvorbou edému. Rozlišujeme čtyři stupně dekubitů:

I.stupeň
dekubity bez poškození kůže
II.stupeň
dekubity s částečným poškozením kůže
III.stupeň
dekubity se zničením všech vrstev tkání stlačených mezi kostí a podložkou
IV.stupeň
dekubity komplikované záněty kostí a hnisavými záněty sousedních kloubů

Dekubity se mohou vyvinout v podstatě na jakémkoliv místě těla. Za predispoziční lokalizace lze považovat sakrální oblast, paty, dále oblast nad velkými trochantery, kotníky, lopatky, boltce. Znalost klasifikace dekubitů a znalost jednotlivých stadií fázového hojení ran nás vede v celém procesu ošetřování dekubitů. Proces se řídí třemi hlavními zásadami:

  • odstranění tlaku v dané oblasti,
  • lokální terapie rány – odstranění nekróz (chirurgický debridement) a výběr vhodných materiálů na vlhké hojení ran s podporou granulace a epitelizace,
  • pomocné léčebné postupy (zmírnění bolesti, zlepšení výživy, zlepšení celkového stavu).

Bércové vředy

Onemocnění žilního systému lze považovat za jedno z nejrozšířenějších onemocnění. V České republice trpí bércovým vředem asi 100.000 osob; s věkem se počty nemocných zvyšují. Náchylnější k jejich vzniku jsou ženy. Projevy onemocnění můžeme shrnout pojmem chronická žilní insuficience.

Samotné bércové vředy nejčastěji dělíme na ulcus cruris venosum (cca 57 – 85 %), ulcus cruris arteriosum (10 %) a bércové vředy s jinou příčinou. Zapomínat nesmíme ani na vředy lymfatické a na problematiku vaskulitidy. Diagnostika tohoto onemocnění zahrnuje kromě důkladné anamnézy i klinická a přístrojová vyšetření. Léčebná opatření směřují k normalizaci žilní insuficience. Postup lokální terapie je třífázový:

  1. čistící fáze – v této fázi je třeba odstranit nekrózu, fibrinové povlaky a vyčistit spodinu rány.
  2. granulační fáze – v této fázi se tvoří nové krevní cévy a granulační tkáň, která postupně vyplní ránu. K dalšímu růstu postačí vytvořit a udržovat dostatečně vlhké prostředí pomocí speciálních krytí, např. hydrogelů. V této fázi je třeba zamezit infekci a mechanickému poškození nové tkáně
  3. epitelizační fáze – v této fázi dochází ke kontrakci rány, vytváří se růžovobílá vrstva tkáně, která vznikla dělením a následnou migrací epiteliálních buněk. Je základem k vytvoření epidermální tkáně. Tuto fázi doprovází v některých případech i kompresivní terapie.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy zahrnuje několik patologických změn, které se objevují na dolních končetinách diabetických pacientů. Mezi tyto změny řadíme vředy (ulcerace) a změny měkkých i ostatních tkání dolních končetin, které jsou způsobeny neuropatií (ztrátou citlivosti dolních končetin na dotyk, chlad, teplo, vibrace) nebo špatným cévním zásobením (ischemická choroba dolních končetin).

Mezi nejčastější projevy diabetické nohy řadíme ztrátu citlivosti nohy, ztrátu potivosti a vysychání pokožky, poruchy regulace prokrvení, deformity a otékání nohy, změny rozměrů, otlaky, mozoly a puchýře na noze. Hlavní příčinou je nesprávná péče o nohy a nevhodná obuv. Při zanedbání včasné léčby dochází k odumírání měkké tkáně (gangréna) a nutnosti amputace končetiny.