Techniky uzlení a šití III. – Šicí materiály

V závislosti na druhu sešívané tkáně volíme způsob šití. Máme na výběr celou řadu možných technik. Důležité je, aby se chirurg seznámil s dostupnými materiály, jejich strukturou, profilem degradace, uměl rozeznat jednotlivé typy jehel atd. Jen tak je možné se správně rozhodnout.

Druhy šicího materiálu

Původ vlákna

Podle původu rozdělujeme vlákna na:

1. Přírodní: kolagen, len, hedvábí
2. Kovová
3. Syntetická: polypropylen, polyester, polyamid, kyselina polyglykolová, polyglaktin, polyglykonát, polydioxanon apod.

Struktura vlákna

Podle struktury vlákna rozdělujeme na:

1. Polyfilní: pletená, skaná
2. Monofilní
3. Pseudomonofilní
4. Pletené pásky

Profil degradace

Vlákna rozlišujeme dále podle profilu degradace, a to do následujících tříd:

1. Vstřebatelná vlákna: za určitou dobu jsou resorbována (viz tabulka).
2. Nevstřebatelná vlákna: zůstávají v lidském těle natrvalo. Patří sem vlákna vyrobená z oceli, polypropylenu a polyesteru.
3. Pseudonevstře­batelná vlákna: ztrácejí svou pevnost v tahu během 2–3 let. Například: vlákna z hedvábí, lnu a polyamidu

Je velmi důležité, aby chirurg zvolil správnou kombinaci těchto parametrů, neboť na jeho rozhodnutí bude záležet mnoho vlastností zhotoveného stehu, jako je například pevnost v tahu (lineární nebo v uzlu), flexibilita, elasticita/roz­tažitelnost, tkáňová reakce, povrch vlákna atd. Nesmíme také zapomenout na to, že neexistuje žádný „dokonalý“ šicí materiál, neboť vlákno, které má jednu vlastnost vynikající, nemusí být nejlepší v jiném aspektu.