Hojení ran VI. - Typy chronických ran z pohledu výrobce terapeutických materiálů

Vhodně zvolená edukace v oblasti chronických ran pomáhá nejen zdravotnickým pracovníkům v péči o pacienty, ve spolupráci s rodinnými příslušníky či terénními pracovníky z různých státních či nestátních zařízení, ale také v propojení jednotlivých klinických pracovišť.

Položme si otázku, jak s touto edukací souvisí výrobce terapeutických materiálů (materiálů na vlhké hojení ran). Námi zmiňovaná edukace na problematiku hojení chronických ran nahlíží od začátku až do konce. V praxi to znamená, že pod záštitou světově známé vzdělávací organizace Aesculap Akademie se podílíme na přípravě a organizaci kurzů zaměřených na hojení chronických ran.

Tyto kurzy probíhají v pravidelných intervalech v řadě nemocnic po celé České republice. V přednáškách se postupně střídají odborníci věnující se léčbě chronických ran. Teoretická část pokračuje praktickou zkušeností v podobě výuky u lůžka či ve specializované ambulanci – v ambulanci léčby bolesti, léčby ran, v kožní ambulanci, v chirurgické nebo specializované pediatrické ambulanci, kde se posluchači kurzů seznámí s různými typy chronických defektů a s možnostmi jejich léčby.

Na tyto kurzy navazují aktivity našich odborných zástupců, tzv. specialistů, kteří jsou schopni pomoci ve výběru vhodného terapeutického materiálu a v jeho cíleném použití. To vše s využitím znalostí o fázovém hojení chronických kožních defektů.

Pro pacienty a jejich rodinné příslušníky je k dispozici řetězec prodejen zdravotnických potřeb Zelená hvězda, jehož tým odborně vyškolených pracovníků pomůže jak v oblasti chronických defektů, tak pacientům se stomií nebo inkontinencí.

Než si ale splníme stanovený cíl a vybereme vhodný terapeutický materiál, připomeňme si, co je chronická rána a jaké typy jsou nejrozšířenější. Pojmem chronická rána se označuje sekundárně se hojící rána, která nevykazuje po dobu osmi týdnů tendenci k hojení. Chronická rána může kdykoliv vzniknout z rány akutní. Chronické rány většinou představují poslední stadium pokročilé destrukce tkáně.

Pokud se zástupce divize OPM setká s chronickými ranami, bývají to nejčastěji dekubity, bércové vředy nebo syndrom diabetické nohy. Dekubity neboli proleženiny jsou defekty, s nimiž je spojeno poškození kůže a tkání následkem lokálního působení tlaků a střižných sil v důsledku nedostatečného prokrvení. Snížené prokrvení vede k hromadění toxických produktů látkové přeměny ve tkáních, s následujícím zvýšením permeability kapilár, rozšířením cév a tvorbou edému.

Dekubity se mohou vyvinout v podstatě na jakémkoliv místě těla. Za predispoziční lokalizace lze považovat sakrální oblast, paty, dále oblast nad velkými trochantery, kotníky, lopatky, boltce. Znalost klasifikace dekubitů a znalost jednotlivých stadií fázového hojení ran nás vede v celém procesu ošetřování dekubitů. Proces se řídí třemi hlavními zásadami:

• odstranění tlaku v dané oblasti
• lokální terapie rány – odstranění nekróz (chirurgický debridement) a výběr vhodných materiálů na vlhké hojení ran s podporou granulace a epitelizace
• pomocné léčebné postupy (zmírnění bolesti, zlepšení stavu výživy, zlepšení celkového stavu)

Bércové vředy

Onemocnění žilního systému lze považovat za jedno z nejrozšířenějších onemocnění. Projevy onemocnění můžeme shrnout pojmem chronická žilní insuficience. Samotné bércové vředy nejčastěji dělíme na ulcus cruris venosum a ulcus cruris arteriosum. Zapomínat nesmíme ani na vředy lymfatické a na problematiku vaskulitidy. Diagnostika tohoto onemocnění zahrnuje kromě důkladné anamnézy i klinická a přístrojová vyšetření. Léčebná opatření směřují k normalizaci žilní insuficience. Postup lokální terapie vředu zahrnuje důkladné vyčištění spodiny rány a podporu granulace a epitelizace.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy zahrnuje několik patologických změn, které se objevují na dolních končetinách diabetických pacientů. Mezi tyto změny řadíme vředy (ulcerace) a změny měkkých i ostatních tkání dolních končetin, které jsou způsobeny neuropatií (ztrátou citlivosti dolních končetin na dotyk, chlad, teplo, vibrace) nebo špatným cévním zásobením (ischemická choroba dolních končetin).