Během proliferační fáze se začíná tvořit granulační tkáň, která je bohatě protkána cévami a slouží jako podklad pro následnou epitelizaci, přerůstá přes poškozená místa, a nahrazuje tak deficitní tkáň a vyplňuje ránu. Velkou úlohu zde opět hrají cytokiny a růstové faktory, které stimulují fibroblasty a buňky cévního endotelu. Fibroblasty jsou buňky produkující kolagen a glykoproteidy, a podílejí se tak na zajištění pevnosti a kvality jizvy.
Z intaktních cév na okraji rány se tvoří nové cévy. Ty jsou méně odolné proti mechanickému poškození, což způsobuje problémy v dalších krocích hojení a ve výběrech vhodného terapeutického materiálu.
Během granulace je nezbytně nutné zabránit hypergranulacím, podpořit vlastní granulaci a chránit nově vzniklou tkáň před poškozením. Právě výběr vhodných terapeutických materiálů na vlhké hojení ran nám může tyto požadavky splnit. Musí to být takové materiály, které odsají přebytečný exsudát, podpoří růst nové granulační tkáně a prodlouženou dobou mezi jednotlivými převazy zajistí potřebný klid a dostatečnou vlhkost v ráně.
Tuto strategii nám potvrdil i evropský kongres na téma hojení ran EWMA 2006 v Praze. Kromě klasických materiálů na bázi hydrokoloidní želatiny a alginátů už nebyly významnými novinkami materiály se stříbrem, ale novinky mezi polyuretanovými pěnami. Polyuretanové pěny jsou totiž jednou z voleb materiálů na ránu ve fázi granulace.
Jsou to vícevrstevné materiály na bázi hydropolymerů a CMC (karboxymetylcelulózy)
- vhodné pro hluboké a plošné defekty bez známek infekce
- pro rány středně až silně secernující
- bez spongiózního efektu (nezanechávají v ráně rezidua exsudátu)
- neulpívají na spodině rány.
Díky povrchové semipermeabilní membráně nám zároveň slouží i jako účinná bariéra proti infekci.
Na Vás je potom výběr a použití těchto materiálů dle charakteru rány. Dále můžete zvolit materiál s okrajem, bez okraje, obdélníkového či čtvercového tvaru s pěnovým jádrem a lepicí plochou či bez lepicí plochy a bez pěnového jádra – materiály typu TOUCH, THIN.