Centrální žilní kanylace

Zavedení centrálního žilního katetru (CŽK) patří neodmyslitelně ke každodenním výkonům na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních.

Úvodem několik historických mezníků:

• 1929 – Werner Forssmann jako první zavedl centrální žilní katetr sám sobě a poté nemocnému se zánětem pobřišnice
• 1950 – Aubaniac – první kanylace v. subclavia
• 1953 – Seldingerova technika
• začátek 70. let 20. století – vývoj centrálního žilního katetru v souvislosti s rozvojem parenterální výživy
• konec 70. let – přijaty jasné indikace a kontraindikace v použití centrálního žilního katetru

Stručně lze vývoj shrnout do jedné věty: „Od venesekce k Seldingerově technice“. Venesekce neboli fleboklýza je dnes již opuštěnou technikou vzhledem k dostupnosti široké nabídky kvalitních setů k centrální žilní kanylaci.

Další dvě techniky centrální žilní kanylace, kdy katetr byl v bezprostředním kontaktu s ostrou punkční jehlou, through-needle a over-needle, jsou také dnes již minulostí. Zlatým standardem je tak Seldingerova technika.